Někdy to není tak, jak by se mohlo... II.

Zdravím kolegy hledače a posílám další sérii fotek a příběh z místa, na kterém se mi v loňském roce na moment zastavilo srdce.
Když se člověk pohybuje v terénu sám, kolikrát ho vedou nohy nějakým směrem, aniž by to mohl jakkoli ovlivnit. Jistě to již mnozí zažili. Prostě jdete nějakým směrem a po chvilce vás nohy nesou jinam než jste původně plánovali. Stává se mi to často a se sílící intuicí se nakonec dostavuje i výsledek. To se mi stalo tenkrát také ale již cestou vozem na lokalitu.
Než jsem vyjel, měl jsem jasno a cestou jsem na křižovatce začal blikat úplně jiným směrem. Lokalita je zajímavá všude v okolí a tak co, vydám se jinam. Cílem byla polozaniklá obec v příhraničí. Tam se vždycky nějaká ta vetešička podaří. Když už jsem si to vykračoval a nasazoval sluchátka, proletěla mi hlavou myšlenka o původním obyvatelstvu, které bylo po válce odsunuto. Byla tady přeci spousta dětí a ty měly (tak jako my - hlavně kluci) své hry a své poklady. Také už se mi pár takových pokládků povedlo kopnout. Při odsunu toho ssebou moc tahat nemohli a tak kam s tím, když jim rodiče říkali: "Brzy se zase vrátíme domů. Je to jen na čas". Schovat to za trám na půdě a nebo zakopat to někde poblíž domu!
Již jsem to s kolegou mnohokrát probíral a i on má spoustu nálezů z takovýchto nalezených hnízdeček. To jsem nečekal, že za 10!!! minut budu kopat jeden z mých nejzajímavějších nálezů.
Jak jsem již psal v minulém příspěvku, po zaznění tónu přišla helmička. Radost veliká. Když jsem se chystal díru zrevidovat cívkou ještě jednou pro kontrolu, co kdyby, blesklo mi v hlavě, proč zakopával helmu tak hluboko a ve stráni? V tom se ozval další tón. Srdce startuje a začíná se vyplavovat adrenalin. Hrábnu do hlíny rukou a už mi lítaj myšlenky... přezka... kvér... odznaky (ty mně ani nenapadly). No a už tahám bodák HJ s kůží a to už tuším i přezku. Místo ní se ale vykutálel odznak NSDAP (bohužel to nebyl zlatej bažant), ještě jeden a pochroumaný odznáček se slepicí. Další kousek mi zastavil srdce: MINOLOVKA!!! Bohužel chyběla spona.
Následoval odznáček "PROLOMENÍ BLOKÁDY". Paráda. Fotím s rozklepanou rukou a pokouším se šátrat s cívkou dál. Bohužel to moc nešlo a kvůli kamenům se ani díra nedala pořádně zvětšit. Cívku jsem tam nedostal. Ještě tón. Sice nic moc ale něco tam bylo. Konečně i přezka. Bohužel železná (ta bývá po smrti) ale to už mi ani tak nevadilo.
"Takže přeci jen si tady nějakej místní spratek od HITLERJUGEND zakopal to svý ceněný".
Na dítě usuzuji podle toho složení odznaků, bodáku HJ a knoflíků (marína a číslovaný s č. 23) které byly jen po jednom kusu.
Nejspíš to byl takový jeho pokládek, který nafasoval u HJ a to co schrastil od táty, strýčka či staršího bratříčka...
(Pokračování příště: zbytek po dohledávce a postupná očista.)
Vlasov68