Nacházet amatérsky poklady je někdy problém

Dva amatérští hledači pokladů stanuli před soudem v Naumburgu. V roce 1999 vykopali na návrší u Nebry v Sasku – Anhaltsku náhodně s bronzovým pokladem senzační nález, 3600 let starý „nebeský talíř z Nebry“, nejstarší přesné zobrazení hvězd. Historickou hodnotu zřejmě nepoznali /alespoň jak tvrdí v obhajobě/, jinak by kotouč se zlatými značeními neprodali překupníkovi za pouhých 40 000 DM. Nakonec nález zajistila policie při fingovaném nákupu loni / rozuměj v roce 2002 pozn. White/ v Basileji a nálezce a překupníky postavila před soud. Podle německých zákonů náleží poklad zemi Sasko – Anhaltsko. Pasovský deník PNP připomíná osud jiného cenného archeologického nálezu. V listopadu 2000 byl na výstavě „ Římané mezi Alpami a Severním mořem „ v Rosenheimu poprvé prezentován v odborném světě dosud neznámý nález bronzových nádob z Künzingu – největší římský poklad, , objevený v Německu za poslední léta. Jde o věci z poloviny třetího století, převážně o bronzové stolovací a kuchyňské náčiní. Překvapené bavorské obci sdělila správa státní archeologické sbírky, že nález získala v září 1998 „ z obchodu s uměním“. Protože neuvedla identitu „obchodníka“, začaly po něm pátrat na žádost Künzingu deggendorfské státní zastupitelství a vyšetřovatelé oddělení umění bavorské zemské kriminálky. Vypátrali 49letého muže z Eggingu, který poklad prodal „nějakému obchodníkovi“ z Horního Bavorska za 30 000 DM. Než státní sbírka získala nález od Spolku přátel bavorské prehistorie, byli ve hře další 3 překupníci. Podle informací PNP inkasoval poslední z nich 98 000 DM. „ Odkupem se podle vyjádření státní sbírky podařilo zachránit pro širokou veřejnost nález před jeho rozprodáním na trhu s uměleckými předměty a hrozícím zmizením v černých kanálech“ píše PNP.
„Podle občanského zákoníku náležejí archeologické nálezy poloviny majiteli pozemku, z poloviny nálezci, a to i tehdy, hledal – li ilegálně“, pokračuje deník. „Na druhé straně stejný zákoník říká, že porušeními zákona, například překupnictvím, nemůže na nikoho přejít vlastnické právo. Proto musí státní archeologická sbírka polovinu nálezu vrátit obci Künzing, na jejímž pozemku byl objeven.“ Věc měla být vyřešena tak, že nález měl být po restaurování vystaven pět let v archeologickém muzeu Quintana v Künzingu, pak pět let v Mnichově, znovu se vrátit do Künzingu atd., ale muzejní spolek v bavorské obci chce poklad napořád. Mimo jiné zpochybňuje postup státní sbírky při zakoupení nálezu a táže se, proč Mnichovští nepostupovali jako zemské muzeum v Halle, kterému byl nabídnut výše zmíněný „ nebeský talíř z Nebry“. Místo, aby v klidu uzavřeli „kšeft“, vzali si archeologové sebou k fingovanému nákupu do basilejského Histonu rovnou policii…
Hledač z Eggingu, který poklad vykopal za bílého dne v skrytu vzrostlé kukuřice, dostal u soudu peněžitý trest.