Ukrajina 2011

Od kolegů z jednoho Slovenského KVHčka jsem dostal pozvánku účastnit se třídenní expedice po Zakarpatské Ukrajině. No proč toho nevyužít. Zkráceně uvedu pár poznámek.
Po cestě jsem měl po Slovensku najít a odvézt jednu ČZ 175 DeLuxe a jeden barel Wehrmachu 200lt 1944, tak to vemu jedním vrzem. No motorka sice nevyšla bo shodou okolností jsme se s kolegou naháněli kolem Martina a nesehnali se. Musím si ten mobil opravit,... Nicméně pátek už byl ve znamení odjezdu směr východ. Auto i s vozíkem jsem nechal u kolegy na místním OÚ, nasedli jsme do objednaného minibusu a hurá za dobrodružství. Po netu nasháněné informace o pohádkových dobrodružstvích a zážitcích jsem chtěl prožít v praxi. I když mi bylo jasné z Užhorod a kolem okolí, není "to echt", kde by se podobné příhody daly zažít! Celkem jsem měl, ale zajímavé pocity, když sem přijížděl ke státní hranici mezi SK - UA. Na dotaz jestli do pasu něco vložit či ne se nám dostalo od řidiče busu zamítavé odpovědi. Podle plánu mělo jít původně jen o půl eura za kus prej, a já měl jen jednoeurovky. Byl jsem ujištěn, že mi i tak učo vrátí! :D. Nakonec opravdu, ale do pasu nic,..dnes už asi stránky v pasech nechybí, tak jako všem po netu co jsem četl. Dnes se to dává za budkou hotově, v papírových a naráz. Bo před ní je kamera, která prostor hlídá, dokonce i s hot linkou kdybych zahlédl úplatek! Čekalo se asi 25 minut... Sice byly hlasy, že by nám měli po euru dát, že tam jedeme, ale co. Jenom po přejetí hranic jsem věděl, že jsme jinde. Doposud jsem neskrytě chrápal, celou cestu po Slovensku co sem neřídil. Tu jsem sice zalomil, ale v prvním výmolu sem si dal oknem autobusu do čela a ohnul si brýle. Tak tu ne tu budu muset být ve střehu...
Výměna eur za hřivny ve směnárně ztroskotala nad tím, že paní neměla ...hřivny. Nakonec to přece jen vyšlo a my vyrazili. U pumpy se si vyrazil koupit nanuk (konzumuju v ohromném množství) a hele ho.. 5,5 což je asi 10kč za ukrajinský Magnum! Bingo, tato země si mě získala! Ukrajinský LION (25cm délky) za 7kč, oplatky za 5kč....paráda! :D Litr benzínu asi dvacku taky v pohodě,..no auto stálo jinde. Bohužel. A využil bych i najížděcí klíny pro natankování maximálního množství. To je vychytávka (když je za dvacku litr)!
Uchvátilo mě tam všecko. Lidi, auta, koně, povozy,..všecko. Spíše teda z pohledu fotografa a dokumentaristy. Z lidí hlavně teda ženy, bo to co chodilo po Užhorodu to byla šleha. Klidně bez mobilu, klidně bez brýlí přes celý xicht, bez riflí orvaných jak samica a napasovaných na "půl žerdi", ale klasické baby! A tak 15 za čtvrthodinu! Co mě nasra.o bylo to, že jsem si v autě nechal mapu a indície toho, kde je Мемориал "Холм Славы" a zapoměl ten název. Předpokládal jsem ovšem, že každý bude vědět, kde tam mají tanky! No kua nevěděl ani policajt, ani místní historik, ani taxikář a ani učitel autoškoly. Tankou zděs nět, memoriala zděs nět..... T-70 na Ukrajině nět,….No nic T-70 bude až za rok! Spravil jsem si chuť obědem, boršč, nějaké vepřové v litinovém protvánku s přílohou a dvě minerálky, kolegové si dali piva. Celkem za tři kila to jde...pro tři lidi! Kolega pak u WC stojíc za létačkama do kuchyně kam se kolem společného jednomísového mužsko-ženského hajzlíku procházelo (u nás by to hygiena zcela jistě taky nechala,....) způsobil vylití boršče na zcela nepříjemnou a nasranou čísnici. Bo létačky se neotevřely jak měly, vrátily se a bohužel ona byla strašně moc přesvědčená, že projde,......neprošla. Ta ho ale pak v klidu zase polila pivem, když rozbila půllitr a smetla rukou na koloegu zbytky střepů a piva z barpultu. Tak ok 1:1.
Cestou jedna zastávka u 122mm houfnice a památníku a odjezd k chatě. Tam nalezení bojlerů (byly venku za rohem), elektrifikace (všude po zdi a stromech), vodoinstalace (všude po zemi a zdi, někdy ve zcela náhodných…smyčkách,..) a zprovoznění tohoto agregátu. V pohodě sem to dal-odvzdušnění, spojení káblů, zkouška systěma a byla teplá voda! Ale stejnak jsem si dal koupel venku pod splavem,..voda sice asi tak 12-15 C, ale po prvním šoku nádherná koupel. Dá se říct že zatím jedna z nej plaveb.

Druhý den
Jen výlet na nějaký cca 1200 metrů vysoký kopec. Z toho 600 metrů trhák jak do výtahu. Pro mě jakožto otylého plochozemce z jihu Moravy to byla smrtička. Ale dal jsem to a odměnou my byly neskutečně nádherné obrazy a zážitky. Všude kolem pozice a zákopy jak z WWI tak z WWII! Ukrajinský kolega povídá i tank tu je, děla taky, ale vše vedle na hřebeni,…tu jen náboje, boty, lopatky a takové věci,… Říkám mu ukaž. Vyběhl za mě do svahu, tři kroky a plná hrst nábojnic! Pak jsem viděl i já že je to pravda. Dva kroky kolem zákopu a německá bota! Pak nějaké ty rýčky, asi šest kusů sem jich viděl. A to bez detíku! Pak už jen sestup dolů. Pití v krásné lesní studánce a večerní odjezd „dom“. Dal jsem si opět jednu plavbu pod splavem, zasmál se konzumaci nevábně vonící solené sušené ryby zakoupené v místním magazinu a šel spát.

Třetí den už byl jen odjezd domů. Blikl jsem vytížené celníky solící na PC Solitaire a pak už jen Slovensko,… Za rok jedu zase!