Ruský ruční granát vz. 14/30

RUSKÝ RUČNÍ GRANÁT vz. 1914

Je určen k ničení živé síly protivníka v útočném i obranném boji, ve svazcích k ničení polních opevnění a techniky. Granát zkonstruoval kapitán dělostřelectva V. I. Rdutlovskij v roce 1914, konstrukce vycházela jeho předešlého vzoru 1912. V r. 1930 byl modernizován (melinitová náložka byla nahrazena tritolovou a tělo granátu doplněno o zesilovací pouzdro). Tato úprava byla zavedena do výzbroje Rudé armády jako Ruční granát vz. 1914/30.

TTD:
Hmotnost bez zesilovacího pouzdra - 700 g
Hmotnost zesilovacího pouzdra - 100 g
Hmotnost TNT,nebo Melinit nálože - 350 g
Počet střepin (se zesilovacím pouzdrem) - cca 2800 ks (3000 ks)
Zraňující účinek - 15 m (se zesilovacím pouzdrem 30m)
Zpoždění - 3,5-5 s
Balení: 10ks v hermetickém kovovém truhlíku s rozbuškami mimo rozbuškovou jímku.

Konstrukce:
Granát obsahoval úderník s jehlou a úderníkovou pružinou, která byla stlačena a v této poloze pojištěna plechovou závlačkou. Konec úderníku, opačný k nápichové jehle, byl dále zachycen ozubem otočné páky uložené v rukojeti granátu. Pohyb této páky byl vymezen převlečným kroužkem navlečeným na rukojeť. Před hodem granátu se napřed stiskla páka, což umožnilo vytáhnout plechovou pojistku - úderník byl tudíž zadržován již jen ozubem stisknuté otočné páky. Granát se hodil tak, aby převlečný kroužek zůstal v ruce. Otočná páka se působením své pružiny vykývnula a vypustila úderník s jehlou; ta napíchla roznětku a po vyhoření zpožďovací zápalnice došlo k výbuchu trhaviny.

Předpis z roku 1938 povoloval spojení 3-5ks do svazku pro boj proti tankům. V praxi se však ke tomuto svazku ještě připojovaly další 2-4 granáty rukojetí. Takový svazek dosahoval hmotnosti 2100-35000g a hmotnosti trhaviny 1050 -1750 g; používal se proti silně pancéřované technice. S tímto „zařízením“, ze kterého trčelo několik rukojetí nahoru a jedna dolů se i vzhledem k nepohodlnému odjišťování a hmotnosti muselo opravdu úžasně házet.

Granát měl řadu nevýhod, především složitou přípravu k použití, kdy se musel přesně stanoveným postupem vložit před bojem zapalovač a nepohodlnou manipulaci při odjišťování. Za I.světové války k němu byla vyráběna zesilující nálož v plechovém pouzdru (asi 1,6kg! ), která se na hlavici navlékala svrchu a takto granát sloužil k vytváření průchodů v překážkách a ničení polních opevnění. Granát byl používán ještě v prvních letech „Velké vlastenecké války“, ve výzbroji ho nahradil RGD-33, což nebyla také nijak geniální konstrukce.