Putování po východní Evropě

Tak teď už tomu bude skoro dva roky co jsme jen tak plácli, že pojedeme do Ruska. Netrvalo dlouho a posádku pro kámošovu felinu kombi jsme měli komplet, pravda bylo zapotřebí trochu přemlouvání. Víza byla připravena a čas odjezdu se přiblížil. Každý měl připraveno kam by se chtěl podívat a jelikož nás všechny ,,bere" 2. světová tak jsme se pokaždé shodli. Polsko jsme přejeli na jeden zátah a spaní před Běloruskými hranicemi v hejnech komárů není to pravý ořechový, ale člověk musí něco pro svůj cíl přetrpět.

Na hranicích jsme kupodivu pobyli jen něco kolem 2 hodin. Máme odzkoušeno, že špinavé fusky navrchu všech báglů v kufru odradí celníky už při pohledu přes okno. Po zaplacení všech různých ,,poplatků a emisí" jsme s poklidem pokračovali dál. Překvapila nás, oproti Polsku, kvalita dálnic a čistota ve městech. Naší první zastávkou bylo město Brest. Jelikož jsme, ale nenašli (absence GPS-ky) Brestskou pevnost, musel jsem se rukama, nohama zeptat dvou postarších pánů na cestu do pevnosti. A další překvapení-ochota zdejších lidí je něco na co není člověk u nás vůbec zvyklý. Po ochotném a vyčerpávajícím vysvětlování jsme pevnost našli.
Na místě jsme beze slov obdivovali statečnost obránců.

Bělorusko-Ruské hranice prakticky neexistují, pravděpodobně obdoba unie. K Moskvě jsme dojížděli v podvečer a cíl byla vesnice Lenino, to je místo kam němci došli nejdál, neboli odkud mohli vidět Kremelské věže. Je tam především rozstřílený tank Tiger a památník sibiřským jednotkám. Tank má v sobě hromadu průstřelů a nechá se komplet prolézt vnitřek. Na další den jsme měli už od nás zařízenou prohlídku tankového muzea Kubinky. Překvapilo nás, že to potvrzení pro zahraniční návštěvníky už ani nechtěli. Kubinka to je kapitola sama o sobě, dávám proto jen fotku tanku Maus, na kterého jsme se těšil snad nejvíc. Po prohlídce Kubinky jsme vyrazili do Borodina, taky velmi zajímavé bojiště. Po cestě jsme ještě stihli omrknout Stalinovu linii, poslední pevnostní linii bránící Moskvu.

V Moskvě jsme navštívili park Pabědy, kde se nachází muzeum námořnictva a pozemního vojska, nachází se tam i železniční kanón. Pak následovala prohlídka klasicky Rudého náměstí a Lenina. Po Moskvě jsme měli omezené navigační možnosti,jelikož jsme to trochu podcenili a měli jsme mapu celé Moskvy jen na A4.
Nicméně jsme se odtamtud vymotali směr Leningrad.

První co nás u Leningradu dostalo byl poněkud ,,terénní" obchvat. Zkrátka jedete tak 80 km/h a najednou bahno a díra, že by se tam schoval osobák. Další takový překvápko je doslova obrubák přes celou šíři silnice. No dojeli jsme k Ladožskému jezeru, přímo k místu kde je pomník a vedou stopy od aut v betonu do vody. Ihned nám došlo, že to je ta zásobovací trasa. Na koupel to nebylo, ale vykoupali jsme se.

V Leningradu návštěva samozřejmě křižník Aurora, Petro-Pavlovská pevnost, atd. Jelikož jsme se pohybovali po Rusku v době kdy tam zrovna bylo 40 stupňů a města už nás nebrali, vyrazili jsme směr Finsko.

V místech kde se odehrávali nejkrutější bitvy Zimní války, tzn. Mannerheimova linie, jsme sjeli ze silnice se podívat po nějakém tom bunkru. To co jsme našli nás trochu překvapilo. Byly to skoro grunty na nějaký menší domek. Mrcasníci se s tím v Rusku očividně nijak nezatěžují. Dělostřelecké granáty, patrony a všechno možné se jen tak válí po lese a je tam toho vskutku hafo. Země je protkána zákopy a ostnatým drátem. Pokračovali jsme dál na Finské hranice, značně zásobeni benzínem ve všem do čeho se jen vešel. Však cena na naše 13 korun v Rusku nebo ve Finsku 34 byl trochu rozdíl.

Hranice opět bez větších problémů. Ve Finsku jsme vyhledali první bunkry Salpa linie. Protitankové překážky měli z lámaného kamene do tvaru jehlanu a výborně zapadá do překrásné finské přírody. Po důkladném prozkoumání pevnostních staveb jsme jeli směr Helsinky a trajekt do Tallinu.

V těchto zemích (Estonsko, Lotyšsko, Litva) víceméně nic zajímavého a tak jsme zrovna zamířili do Hitlerova vlčího doupěte. Poláci nás klasicky (ne)zklamali neupraveností terénu a všudypřítomným ,,bordelem". A především vstupné nás dost zarazilo,nicméně jsme zvolili obchvat lesem zdarma. Nic než rozbořené a zarostlé bunkry. Dost mě to zklamalo. Po cestě domů jsme ještě navštívili Molotovovu linii a uzávěrovou pevnost Osovec.

Výlet to byl parádní, jen těch hodin strávených v autě by mohlo být míň, však to bylo taky 6500 km.
Závěrem můžu jen říct: "Stálo to za to!".

Hajmen